Jak jsme si řekli v předchozím článku, blokový řetězec je tvořený třemi základními technologickými principy, které nejsou žádnými novinkami. Právě nový způsob používání těchto starších technologií z nich dělá hodnotné komponenty.
Mezi tyto technologie patří: 1) kryptografie s veřejným klíčem, 2) distribuovaná síť se sdílenou knihovnou, 3) schopnost obsluhovat síťové transakce, zachovávat záznamy a udržet bezpečnost.
Následně si ukážeme, jak tyto technologie fungují, spolupracují a udržují tento digitální svět v chodu.
Kryptografické klíče
Dva lidé si přejí provést transakci přes internet.
Každý z nich má k dispozici soukromí a veřejný klíč.
Hlavním účelem této komponenty blokové technologie je vytvořit bezpečnou digitální identitu. Tato identita se skládá z privátního a veřejného klíče dané osoby.
Kombinace těchto klíčů může být chápána jako flexibilní forma souhlasu a díky tomu vám v rukou spočine velmi užitečný digitální podpis.
Tento digitální podpis vám dává pevnou kontrolu nad vaším vlastnictvím.
Identita
Pevná kontrola vlastnictví však není dostatečná k zabezpečení digitálních vazeb. Sice jsme tímto již zcela vyřešili otázku ověření pravosti, avšak nyní musíme vyřešit, jak transakce schvalovat a další záležitosti ohledně oprávnění k provedení daných akcí.
Právě zde, v případě technologie blokového řetězce, přichází na řadu distribuovaná síť.
Distribuovaná síť
Přínosy a potřeby této technologie lépe pochopíme z myšlenkového experimentu zvaného „pokud v lese padá strom“.
Pokud v lese spadne strom a u jeho pádu jsou přítomny kamery, které celý tento proces zachytí, můžeme si být jistí, že strom opravdu spadnul. Máme přece přímý důkaz o jeho pádu a to i přes fakt, že některé detaily ohledně pádu mohou zůstat nejasné.
Stejně tak tomu je u technologie blokového řetězce využívané bitcoinem. Právě tato jeho funkce tvoří velkou část hodnoty bitcoinu. V této velké síti existují tak zvaní „validátoři“, ti představují kamery v lese monitorující pády stromů. Pády stromů jsou transakce. Jakmile jsou validátoři svědky jednoho a toho samého jevu, v tom samém čase, namísto zachycení jevu na kameru, použijí pro tvorbu průkazného záznamu matematického ověření.
Zkrátka, čím je tato síť větší, tím je i bezpečnější.
Tato skutečnost je i jednou z největšího výhod systému bitcoinového blokového řetězce – jeho obrovitá velikost a výpočetní síla, kterou má k dispozici.
V době tvorby tohoto článku bitcoin disponuje výpočetní silou o 3 500 000 TH/s. Takové množství nedá dohromady ani 10 000 největších bank světa. Digitální měna Ethereum, která je stále v počátcích, má k dispozici 12,5 TH/s, tedy výpočetní masu větší než společnost Google. Existuje teprve pouhé dva roky a je pořád prakticky jen ve zkušební fázi.
Systém zachování záznamu
Jakmile jsou tyto kryptografické klíče propojeny s touto sítí, dají vzniku obrovsky užitečné formě digitální interakce. Celý proces začíná u osoby A, která se rozhodne využít svůj privátní klíč, pomocí, kterého vygeneruje nějaké oznámení – v případě bitcoinu, například o tom, že odesílá určitou sumu uloženou v kryptoměně – a připojí svůj privátní klíč k veřejnému klíči osoby B.
Blok, který obsahuje digitální podpis, časové označení a další relevantní informace, je poté odeslán do všech komunikačních uzlů v síti.
Protokol síťové obsluhy
Realisticky uvažující člověk, by mohl zpochybnit myšlenkový experiment padajícího stromu následující otázkou: Proč by miliony přístrojů měly stát o příležitost čekat na pád stromu a vytvořit o této události záznam? Jinými slovy – Jak přilákat pozornost tak obrovského množství výpočetní techniky, abychom vytvořili bezpečnou síť?
A právě tady přichází pro obyčejného člověka do hry tzv. „mining“. Celý koncept miningu vzrost na jedné starobylé ekonomické tezi – kterou je „tragédie občiny“.
Za výpočetní sílu, kterou totiž propůjčíte tomuto kolosálnímu systému, budete totiž tu a tam odměněni. Systému tedy využívá vlastního zájmu každého zúčastněného jednotlivce, aby pomohl komunitě jako celku.
V případě bitcoinu je cílem tohoto protokolu eliminovat pravděpodobnost, že by stejný bitcoin byl použit hned v několika transakcích v tom samém čase v situaci, kterou lze jen těžko detekovat.
Tímto způsobem se bitcoin stává hodnotnou věcí, kterou lze vlastnit. Každý bitcoin, i včetně jeho základních jednotek zvaných satoshi, musí být unikátní. Jen tak jej lze vlastnit a docílit zachování hodnoty. A o to se starají jednotlivé komunikační uzly. Ty zaznamenávají jednotlivé transakce a uchovávají záznam těchto transakcí pro každý bitcoin. Hledají tedy důkazy o pohybu a pozici každého jednoho bitcoinu.
Zjednodušeně řečeno, výpočetní technika tohoto řetězce v podstatě hlasuje pro pravdivost a pravost jednotlivých bloků. Pokud se většina minerů shoduje na stejném řešení, blok je přijat a připojen do řetězce. Blok obsahuje časové razítko a mimoto může obsahovat i jiná data či zprávy.
Ukázka řetězce z bloků:
Typ, částka i samotné ověření se mohou pro jednotlivé bloky v tomto řetězci lišit. Vše záleží na protokolu blokového řetězce – tedy na pravidlech určujících pravost či faleš jednotlivých událostí a popřípadě následně vytvoří nový ověřený blok. Proces ověření je přizpůsoben každému jednotlivému blokovému řetězci. Tvorba pravidel o určení pravosti pro jednotlivé řetězce spočívá právě dostatečné shodě komunikačních uzlů na tom, jak by měly být transakce ověřovány.
Technologie blokových řetězců se v současné době stále rozvíjí. Experimenty, podobné tomuto, jsou v dnešní době již v plném proudu a mnohé další nás ještě čekají. Jediné poučení o protokolu blokového řetězce, které si prozatím odnášíme, je, že nás čeká ještě dlouhá cesta, než plně pochopíme a doceníme užitečnost této technologie.
Autor originálního článku: Nolan Bauerle
https://www.coindesk.com/information/how-does-blockchain-technology-work/
